Jsem žena a bude mi třicet

Ano, jsem žena a za pár měsíců mi bude 30.

Nejsem workoholik, ani kariéristka. Spíš naopak, práce je pro mě nutnou cestou k obživě a odmítám jí věnovat víc času na úrok svého volného času, než je nutné.

Cítím se opravdu šťastná, mám skvělý vztah, myslím i dobré zázemí, dá se říct, že jsem zabezpečená. Myslím, že jsem se stihla dost vyřádit, zadivočila si, trochu cestovala, mám dostudováno a sbírku parádních zážitků a vzpomínek.

Nemám nic proti dětem, miminka mi přijdou roztomilá, nemám nic proti ženám, které se staly matkami ve velmi mladém věku, pokud chtěly, nemám nic proti ženám, pro které je mateřství náplní života.

Ale…

Nemám děti a do dnešního dne si nejsem jistá, jestli je vůbec kdy chci mít. Mateřské pudy u mě zatím zůstávají neaktivní. Samozřejmě nad možností pořídit si dítko přemýšlím. Ale prostě necítím, že to bezvýhradně chci. Přesto, že mám krásný vztah, nemám potřebu jej naplňovat dítětem. Právě proto, že je nám teď tak dobře, netoužím po tom, to měnit.

Nemám potřebu něco dohánět, něco si dokazovat, nebo něco budovat (kromě toho vztahu a našeho domova). Jsem spokojená s tím, jak to je. A nevím, jestli se to někdy změní.

Čistá domácnost

Znáte to, uklízení se jen tak nevyhnete. Jde to hezky odkládat, vodní kámen přece ještě nikdy nikoho nesežral, že přes okna nejde vidět ven, se taky dá přežít, stejně je tam věčně hnusně. Ale až se vrstvičky prachu nakupí tak, že u zdravého obyvatele vyvolají astmatický záchvat, je potřeba s tím trochu zatočit.
No, dřív nebo později na ten úklid dojde a nedá se svítit. I když úklidu nejsem ochotná věnovat víc než dvě hodiny jednou za týden, jako správná hospodyně mám zásobu saponátů na každou špinku. Z výchovy od maminky jsem naučená, že v sobotu se od nás line chemický pach čistidel a že ten, na koho zrovna vyšel úklid koupelny má halucinace z výparů od saponátů. A tak jsem všechny své prostředky brala jako nutnost a pravidelně dokupovala, když nějaký padnul v boji s domácím bordelem.

Moje ekologické cítění zafungovalo ve chvíli, kdy jsem vystěhovala celou čisticí armádu z koupelny, abych měla dostatek prostoru pro to uklízecí martyrium a přítel, nenápadně se plížící okolo, poznamenal, že jsme fakt chemická domácnost. No aby ne, to je prostředek na baterie, umyvadlo, vodní kámen, sprchové dveře, záchod, jar, na podlahu... A s praním to není o moc lepší - černé, bíle, barevné, funkční, extra zrychtované a jemné. Taky aviváž, aby byla vůně a něco na ten prevít kámen.

Když se nad tím zamyslím, je mi až ouzko z toho, kolik je to chemie k čichání, odpadu a taky peněz. Naštěstí mi na dosah ruky ležely účinné a daleko přijatelnější varianty!

Proč kupuju drahou kosmetiku?

Nedávno jsem absolvovala výlet až za oceán (New York je boží!). Ideálně jsme si pro odlet vybrali počasí plné orkánů a sněhových kalamit snad všude po naší trase. Díky bohu jsme cestování všichni přežili bez naplněných blinkacích pytlíků, i když s drobnými újmami (už jste někdo zažil přeležený zub?). Největší újmu jsme však utrpěli na kufru, který cestoval bůhví kde o 4 dny déle než my. Po pár dnech bez zavazadla a s jedněma spoďárama jsem celí skleslí na duchu začali sčítat ztráty na majetku. Nejbolestivější bylo asi teplé oblečení, kterého byl kufr plný a bez kterého se naše dovča stávala těžce snesitelnou. Největší citovou ztrátu (bez pochopení spolucestovatelů) představoval plyšák, který od té doby cestuje výhradně v příručním zavazadle. Největší finanční ztrátu představovala moje kosmetická výbavička.

Bez srdce - Marrisa Meyer

Ze všech směrů se na nás tlačí supermoderní a superskvělá young adult literatura. Musím přiznat, že z počátku jsem boom knížek pro mladé zaspala (v době před popularitou Hunger Games se o YA ještě tolik nekřičelo) a svoje zpoždění úplně nedohnala a všechny ty young adult žánry mi trochu splývají. V mém světě totiž vládne představa o převyprávěných pohádkách a milém magickém světě (což se mi vlastně povedlo naplnit jen u Měsíčních kronik a to jen u prvního dílu), takže skoro každá knížka s příběhem pro mladé s vlastním světem a s trochou sci-fi a trochou fantasy po které šáhnu, je pro mě tak trochu zklamání (kde jsou ty pohádky?!).
O to milejší překvapení pro mě byla knížka Bez srdce od Marrisy Meyer, do které jsem se začetla hned napoprvé a vůbec se mi ji nechtělo odkládat.

Každý je svým pánem

A je to tady zas. Určitě znáte situace, kdy máte domluvené kino s kamarády, ale jednomu do toho "něco vlezlo". A nebo kamarádka ruší párty, protože zrovna nemá peníze. A určitě znáte i kamarády, kteří vám řeknou, že tam ten do kina s jinýma jde a s váma ne. A ona zas že na nákupy prachy má, ale na párty si neušetří. A milion dalších nebo podobných zhodnocení toho, co si ostatní můžou a nemůžou dovolit.