Ano, jsem žena a za pár měsíců mi bude 30.
Nejsem workoholik, ani kariéristka. Spíš naopak, práce je pro mě nutnou cestou k obživě a odmítám jí věnovat víc času na úrok svého volného času, než je nutné.
Cítím se opravdu šťastná, mám skvělý vztah, myslím i dobré zázemí, dá se říct, že jsem zabezpečená.
Myslím, že jsem se stihla dost vyřádit, zadivočila si, trochu cestovala, mám dostudováno a sbírku parádních zážitků a vzpomínek.
Nemám nic proti dětem, miminka mi přijdou roztomilá, nemám nic proti ženám, které se staly matkami ve velmi mladém věku, pokud chtěly, nemám nic proti ženám, pro které je mateřství náplní života.
Ale…
Nemám děti a do dnešního dne si nejsem jistá, jestli je vůbec kdy chci mít. Mateřské pudy u mě zatím zůstávají neaktivní. Samozřejmě nad možností pořídit si dítko přemýšlím. Ale prostě necítím, že to bezvýhradně chci. Přesto, že mám krásný vztah, nemám potřebu jej naplňovat dítětem. Právě proto, že je nám teď tak dobře, netoužím po tom, to měnit.
Nemám potřebu něco dohánět, něco si dokazovat, nebo něco budovat (kromě toho vztahu a našeho domova). Jsem spokojená s tím, jak to je.
A nevím, jestli se to někdy změní.
