Jak dream job nemusí být krásný sen

Přesně před rokem nadešel čas, kdy jsem se rozhodla najít si doopravdickou práci. k dokončení školy mi chybělo jen dopsání bakalářky a odstátnicování (zní to, jako by napsat bakalářku a odstátnicovat byla strašná brnkačka, haha), brigáda už mě po roce a půl přestávala bavit a hlavně připadat užitečná a taky moje biologické hodiny začaly tvrdit, že je čas se osamostatnit a někam se posunout.
A tak jsem se začala poohlížet po nové práci na plný úvazek. Poohlížet je to správné slovo, neprojížděla jsem portály s nabídkami práce a nekroužkovala inzeráty, ale spíš občas prohlédla něco zajímavého, co mi přistálo na facebooku. A světe div se, i tak se zadařilo. Po jednom neúspěšném pohovoru a cca dvou měsících nenásilného hledání jsem dostala práci ve vysněném oboru, kde navíc slíbili, že mě vše potřebné naučí. A ještě k tomu při škole, jsem já to ale frajer.
Ale aby pohádka nebyla tak růžová, upřímně teď ve vysněné práci spíš trpím. Jak jsem zjistila, ona totiž práce není jen o práci… (to je ale moudrá věta)

Dívka v pavoučí síti

Je to trošku ironie osudu, že můj první hejtík je vlastně na knížku, které jsou pro mě jinak skoro posvátné a stěží si dovolím některou vyloženě nesnášet, i když se mi nelíbila. A je trošku ironie, že Dívku v pavoučí síti nesnáším aniž bych ji vůbec přečetla (ach ty předsudky).

Sedm důvodů proč oslavovat ochlazení!

Konečně po úmorných týdnech povolily šílené vedra a přišlo počasí, ve kterém se dá normálně fungovat. Lidi začali být veselejší, práce líp odsýpala, kočka se chodí domů pomazlit a zahrada a veškerá zeleň v okolí začala být znovu zelená a svěží. I přesto, že se celou zimu nemůžu dočkat, až přijde léto, sluníčko a teploty 25+, až roztají i moje zimomřivé prsty, odhodím spodní košilku a svetr a dokonce budu tak odvážná, že opráším kraťasy, v těchto vedrech jsem umírala jako ostatní a s chladnějším počasím a dešti přišla strašná úleva. Kromě toho, že se najednou zase můžu volně nadechnout a neodkapává ze mě pot při každém pohybu, jsem si uvědomila celou řadu dalších věcí a činností, které si teď můžu vychutnat. A vlastně jsou to ty stejné věci, kvůli kterým tak miluju podzim.

Tak už mám taky konečně blog!

Už docela dlouho, pár let určitě, jsem si chtěla začít psát blog. Jenomže jsem měla pocit, že nemám o čem psát, co světu říct a čím zaujmout. Kosmetická blogerka být nemůžu, i když na sebe ráda kdeco patlu, nejspíš to nemá požadovaný výsledek a občas bojuju jenom s make-upem a řasenkou, takže nějaké dokonalé líčení těžce nezvládám. Hodně ráda čtu, ale vzhledem k tomu, že většinou to, co všichni už přečetli, nebo to, co všichni přečetli už před 20 lety, knižní blog by se asi taky moc neuplatnil. Na fitness blog jsem moc líná, i když občas zvednu zadek a máknu, vařit neumím a i když ráda někam vypadnu, většinou sedím na zadku na rodné hroudě a cestovatelských zážitků mám jenom pomálu.

Ale kašlu na svět. Mám spoustu názorů, nějaké nápady a zkušenosti a hodně myšlenek, které je potřeba občas si trochu utřídit. A tak si je budu třídit tady. Taky mě spousta věcí těší a štve a když to všechno smíchám dohromady, třeba z toho taky něco zajímavého vyleze =).

M.